Koloběh zimy

Image:Koloběh zimy
13. pro, 2016 Autor: Rok Rozman
ODESLAT ODKAZ NA TUTO STRáNKU

 

Někdy koncem listopadu se každoročně obracíme k obloze s otázkou: „Tak kdy to konečně přijde?“ Jiné to nebylo ani tuto zimu, naše otázky ale dlouho zůstávaly nezodpovězené, protože bílé zlato z nebes jednoduše nepřicházelo. Nejen to: dokonce ani vůbec nepršelo, koncem roku prostě nastalo dlouhé období nezvykle suchého počasí. Museli jsme si tak počkat až do února, než jsme se tady ve slovinských Julských Alpách konečně dočkali. Únor se tak stal prosincem a všechno se dalo do pohybu. Rozesmáté tváře jasně dávaly najevo, že přišla naše chvíle. Mobily se rozdrnčely příchozími hovory a zprávami, jež se zpravidla nesly v duchu: „Tak zítra – v kolik a na kterém svahu?“ Nadšené očekávání bylo takřka hmatatelné – všimnul si toho dokonce i náš pes, který se mohl zbláznit, když mě konečně viděl připravovat si lyže. Očividně už tušil, co se chystá…

Skvělý pocit

Není nad ten pocit, když brzy ráno opustíte vyhřáté pohodlí svého domova a vydáte se na cestu. Na skialpu je úžasné to, že když se naskytne příležitost, nesmíte zaváhat – podobně jako v životě. Věc se má jasně: buď teď hned, nebo zase až za rok, což by v tu chvíli stejně tak dobře mohlo znamenat nikdy. Všechny každodenní starosti a povinnosti jdou tedy stranou a vy prostě jdete. Když konečně dorazíte na místo a vystoupíte z auta, jako byste se ocitli v jiném světě. Určitě jste večer zapomněli dát na lyže stoupací pásy, takže se je snažíte nasadit zmrzlými prsty a nemůžete se dočkat, až konečně odejdete od auta, našlápnete do vázání a necháte své všední problémy za sebou – zatímco pes už na vás netrpělivě čeká. Konečně se dostáváte k tomu, co z nás dělá to, kým a čím jsme…

Hory a řeky

Hory se dost podobají řekám – nikdy nejsou stejné. Právě odlišnosti dodávají životu na zajímavosti a skitouring jich je plný. Nahoře na vás nikdy nečekají úplně stejné podmínky a věci: různá vrstva i typy sněhu, počasí – nebo prostě jen jiný pocit než posledně. Vydáte se na cestu a všechny rušivé elementy jakoby mávnutím kouzelného proutku mizí. Okamžitě se vám zbystří všechny smysly, protože právě k něčemu takovému se lidé pod tlakem evolučních vlivů v průběhu nesčetných generací vyvinuli. Pokaždé si na lyžích vypínám telefon a zapnutý nechávám jen elektronický lavinový „pípák“, i když toho nejlepšího pomocníka v lavině mám vždy po svém boku: můj pes Hal je vždycky připravený pomoci, bez ohledu na vážnost situace. Podmínky v horách nezkoumám předem na webu ani na všech možných fórech – přijde mi to pak mnohem skutečnější a zajímavější. Po pár krocích začnete nasávat vzduch kolem sebe, plný více čí méně zašifrovaných informací, z nichž také brzy zjistíte, jestli jste si vzali správné lyže: jasně, všichni bychom nejradši jezdili v prašanu, ale Julské Alpy nejsou Aljaška, takže najít prašan často chce nějaký čas i zkušenosti. Když se ale nahoru vydáte bezprostředně po sněhové bouři, dočkáte se. Univerzální lyže odvedou svou práci za každé situace a vy se tak nebudete muset stresovat. Námaha při výstupu se snáší mnohem líp s vědomím požitku a radosti ze sjezdu, a tak i když bývá výstup dlouhý a vyčerpávající, jasně si uvědomujete, že stojí za to – a často se ho naopak ještě rozhodnete prodloužit, jen aby byl delší i sjezd a tím i celý výlet.

Jiný úhel pohledu

Jako biologovi a pozornému pozorovateli mi výstupy nikdy nezevšední; budete-li mít otevřené oči, nastražené uši a poslouchat své instinkty, můžete toho spatřit a zažít skutečně spoustu. Sledovat kamzíky nebo kozorožce v hlubokém sněhu je něco fantastického; okamžitě si také uvědomíte, jak skvěle jsou přizpůsobení životu ve svém prostředí a budete si vedle nich připadat poněkud nemotorně. Z nějakého důvodu mám ale osobně nejraději bělokury. Tito naoko obyčejní, ale velice odolní ptáci jsou podle mě vynikajícím příkladem toho, co to znamená být dobře vybavený: čím drsnější podmínky, tím lépe jim to vyhovuje. Na rozdíl od dalších zástupců horské fauny, kteří se na zimu stahují do nižších poloh, zůstávají bělokuři na vrcholcích, kde se cítí jako doma. Je však dobré mít vždy na paměti, že pro ně jsme vetřelci my, a že když při každém kroku budeme pamatovat na několik prostých zásad, zmenšíme nechtěné dopady našeho dočasného vpádu do horského prostředí na minimum. A protože vědomí, že na dané místo svým způsobem patříme, dodává tělu i duchu pocit svobody, nemělo by to pro nás být příliš velká zátěž.

Z kopce dolů

Dostali jste se až do bodu, který se jeví jako příhodný cíl výstupu. Vůbec to ale nemusí být jen vrcholek samotný, méně nápadná a navštěvovaná místa často nabízejí mnohem víc. Zhluboka se nadechnete, sundáte stoupací pásy z lyží a vsedě sledujete divadlo odvíjející se před vašima očima. Právě si užíváte zasloužené odměny – a její pomalé rozbalování je jedním z nejsladších pocitů, jaké se v horách vůbec dají zažít. Když si chvíli posedíte, třeba vás alpská kavčata přiletí přátelsky poprosit o nějaká semínka, která s sebou možná nesete. Pozorovat, jak i v tom nejprudším vichru v našich očích neuvěřitelně poletují po skalních stěnách a útesech, na mě vždycky udělá nesmírný dojem.

Plní dojmů si sbalíte věci, nastavíte lyže a jste připravení na cestu dolů: zjistit, co že vám to bělostný koberec pod vámi vlastně chce povědět… Někdy se můžete spustit dolů plnou rychlostí, jindy vám tentýž kopec dovolí jen sjezd opatrným traverzováním – obojí má své výhody, jakkoliv na to někdy zapomínáme. Zkušenější lyžaři rádi říkávají, že je pořád lepší špatně sjet než dobře sejít – a já s nimi naprosto souhlasím.


Různé tváře

Čas běží a zima nám postupně nastavuje všechny své tváře: od zuřivých sněhových bouří až po teplé fronty, které s sebou přinášejí déšť, vítr a rychle se měnící sněhové podmínky. Po několika teplejších dnech se sněhová pokrývka spojí v jednolitou vrstvu. Je tedy konec se sjezdy prašanem – a pokud chcete být nahoře v ten správný okamžik, kde se svrchní pěticentimetrová vrstvička díky nočnímu mrazu odloupne, jsou naprosto nezbytné dobré načasování i cit. Právě toto období mám na horách nejraději. Ozývají se první ptačí písně a údolí se začínají zelenat, přestože nahoře ještě pevnou rukou vládne zima. Zřetelně se ukazuje cyklický pohyb všeho kolem nás, když milovaná bílá hmota prohrává a ustupuje v souboji se slunečními paprsky a sesouvá se do údolí, kde napájí probouzející se rostliny i malé potůčky, které cestou dál do údolí rychle sbírají sílu z nesčetných přítoků. V zimě prázdná koryta se na jaře plní dravými proudy kalné vody, v nichž se třou různé druhy ryb, aby se následně vydaly dále proti proudu. Když se ale posadíte na vrcholku a při prohlížení údajů ze své GPS a stopek si budete stěžovat na to, že teplo topí všechen sníh, nikdy si toho nevšimnete. Pokud si ale místo toho v klidu sednete a budete tiše poslouchat, pozorně se dívat kolem sebe a soustředit se, dost možná vám to „sepne“ a před očima vám tak jasně vytanou širší souvislosti: co se to vlastně kolem děje a jak dokonale nepatrní ve srovnání s tím vším jsme. Dlouho a toužebně očekávané sněhové vločky přišly právě z toho, co teď po svazích stéká potůčky, potoky a řekami dolů až do moří a oceánů – jen aby se to další zimu vrátilo zpátky do hor. Napadlo vás někdy, když jste na lyžích překračovali prudký hřeben, že sníh pod vaší levou lyží skončí v řece odvodňující jedno povodí, zatímco ten pod pravou lyží napojí povodí řeky úplně jiné? V části slovinských Julských Alp to znamená, že sníh zpod levé lyže skončí v Černém moři, zatímco ten pod pravou doputuje do Jadranu, vzdáleného od Černého moře tisíce kilometrů.


Nesmutněte

Místo zármutku nad koncem sezóny se raději nadechněte čerstvého jarního vzduchu plného života a novosti, nasaďte si lyže a sledujete cestu jedné molekuly vody ze zasněženého horského štítu až do kapky říční vody, kde se s ní setkáte v kajaku. Všechno se pohybuje cyklicky a ani my nejsme výjimkou – toto poznání s sebou přináší jistou formu osvobození. Zase a znovu se budete potkávat s toutéž molekulou…a právě o zážitcích a vnitřním poznání – ne času, výšce ani zdolané cestě – to celé nakonec je: pokorně vstoupit do ekosystému a stát se jeho součástí…


Rok Rozman

Bývalý olympijský veslař (4. místo na LOH 2008 v Pekingu a 3. místo na MS 2009 v polské Poznani), biolog, profesionální extrémní kajakář, ochránce přírody a šéf největší evropské iniciativy na ochranu řek Balkan Rivers Tour /Balkánská říční tour. V zimě se z něj stává nadšený horolezec a vyznavač skitouringu.

Soutěž Vyhraj s Elanem o 40 atraktivních cen
21. lis, 2017 | Elan

Soutěž Vyhraj s Elanem o 40 atraktivních cen

Od 1. 11. do 31. 12. 2017 se můžete zapojit do soutěže Vyhraj s Elanem o 40 atraktivních cen.

Více informací
Skládací lyže Elan Ibex Tactix
21. lis, 2017 | Elan

Skládací lyže Elan Ibex Tactix

V historii se objevilo více pokusů o výrobu skládacích lyží, které bude možno složit uprostřed, na polovinu své délky. Ale všechny tyto pokusy z mnoha různých důvodů selhaly. Vyrobit lyže, které se složí tak, aniž by ztratily něco ze svých základních charakteristik, byl nadlidský úkol. Teď už to neplatí.

Více informací
Carvovat můžou i děti
02. srp, 2017 | Georgie Bremner

Carvovat můžou i děti

Lyžování se snadno může stát nedílnou součástí naší identity – a k tomu samozřejmě patří i příjemné chvíle strávené s celou rodinou.

Více informací
Prohlédněte si všechny novinky
Zadání vašich osobních dat během procesu objednání a platby je jištěno zaklíčováním SSL. Cizí nemohou vámi zadaná data vidět. Pro zajištěný přenos dat využíváme moderní technologii 128 bitů.
 
Vítejte u internetových stránek e-shop-direct.com, oficiálního online shopového partnera elan.

Všechno zboží v tomto obchodì nakupujete od Arendicom GmbH. Arendicom GmbH se stane vaším smluvním partnerem a vystaví vám fakturu. Pro více informací o systému si prosím pøeètìte pokyny v bodì menu 'O e-shop-direct.com'. Vybrali jsme pro vás následující zemi: Pokud nesouhlasí, zvolte jinou zemi. Potvrïte kliknutím na další.

Reduction reason0

Reduction reason0

NRC